Aktuální zprávy
Vše dobré do Nového roku 2012 a hojnost Božího požehnání
všem svatoludmilským farníkům
a návštěvníkům webových stránek přejí
P. Stanislav, O.Praem.
P. Christian, O.Praem.
Homilie Benedikta XVI. při novoroční mši sv., bazilika sv. Petra, 1.1.2012
(převzato z www.radiovaticana.cz)
Drazí bratři a sestry,
Prvního dne kalendářního roku dává liturgie v církvi na celém světě zaznít starodávnému kněžskému požehnání, jež jsme slyšeli v prvním čtení: „Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!“ (Nm 6,24-26). Toto požehnání předal Bůh skrze Mojžíše Áronovi a jeho synům, tedy kněžím Izraelského lidu. Je to trojí přání plné světla, které proudí z opakování Božího jména - Hospodin (Pán) - a z obrazu Jeho tváře. Vskutku, máme-li být požehnáni, musíme stanout v přítomnosti Boha, být obdarováni Jeho jménem a zůstat v proudu světla, které vychází z Jeho tváře, tedy v prostoru, který je osvícen Jeho pohledem šířícím milost a pokoj.
Tuto zkušenost učinili v Betlémě také pastýři, kteří vystupují v dnešním evangeliu. Zakusili přítomnost Boha, Jeho požehnání nikoli v sále vznešeného paláce, před mocným vládcem, nýbrž ve stáji před „dítětem položeným v jeslích“ (Lk 2,16). Právě z tohoto Dítěte vyzařuje nové světlo, které svítí v temnotě noci, jak můžeme vidět na mnoha obrazech, které znázorňují Kristovo Narození. Nyní přichází požehnání od Něho, z Jeho jména – Ježíš znamená „Bůh zachraňuje“ – a z jeho lidské tváře, do níž se vtělil Bůh, všemohoucí Pán nebe a země, jenž skryl svoji slávu pod závoj našeho těla, aby plně zjevil svoji dobrotu (srov. Tit 3,4).
První byla tímto požehnáním naplněna Panna Maria, Josefova snoubenka, kterou si Bůh vyvolil od prvního okamžiku její existence, aby byla matkou Jeho Syna učiněného člověkem. Ona je „požehnaná mezi ženami“ (Lk 1,42), jak ji zdraví svatá Alžběta. Celý její život spočívá v Pánově světle, v akčním rádiu jména a tváře Boha vtěleného v Ježíši, „požehnaném plodu jejího života“. Takto nám ji představuje Lukášovo evangelium: jako cele zaujatou tím, aby uchovávala a rozjímala ve svém srdci všechno, co se týká jejího syna Ježíše (srov. Lk 2,19.51). Tajemství jejího Božího mateřství, které dnes slavíme, zahrnuje v překypující míře onen dar milosti, který s sebou nese každé lidské mateřství, protože plodnost lůna byla odedávna spojována s Božím požehnáním. Matka Boží je první požehnanou a Tou, která přináší požehnání; je ženou, která do sebe přijala Ježíše a přivedla jej na svět pro celou lidskou rodinu. Jak praví liturgie: „její slavné, neporušené panenství dalo světu věčné světlo, našeho Pána, Ježíše Krista“ (1. preface o Panně Marii).
Maria je matkou a vzorem církve, která vírou přijímá Slovo Boží a dává se Bohu jako „dobrá půda“, na níž On může dále naplňovat své tajemství spásy. Také církev se podílí na tajemství Božího mateřství hlásáním, které rozsévá semeno evangelia po celém světě, a svátostmi, které udělují lidem milost a božský život. Církev tímto mateřstvím žije zvláště ve svátosti křtu, když rodí Boží děti z vody a z Ducha svatého, který v každém volá: „Abba! Otče!“ (Gal 4,6). Stejně jako Maria je církev prostřednicí Božího požehnání pro svět: přijímá jej, když přijímá Ježíše, a předává jej, když Ježíše přináší. On je milosrdenstvím a pokojem, který si svět nemůže dát a potřebuje ho více než chléb.
Drazí přátelé, pokoj ve svém nejplnějším a nejvznešenějším významu je sumou a syntézou všech požehnání. Proto se dvě osoby, které se setkají, zdraví vzájemným přáním pokoje. Také církev prosí první den kalendářního roku zejména o tento nejvyšší dar a činí tak stejně jako Panna Maria tím, že všem ukazuje Ježíše, protože, jak praví apoštol Pavel, „on je náš pokoj“ (Ef 2,14) a zároveň „cesta“, po níž mohou lidé i národy dojít onoho cíle, po kterém všichni toužíme. S touto hlubokou tužbou v srdci s radostí zdravím vás všechny, kteří jste v tento 45. Světový den míru přišli do baziliky svatého Petra: pány kardinály, velvyslance mnoha spřátelených zemí, kteří při této milé příležitosti sdílejí spolu se mnou a se Svatým stolcem ochotu obnovit nasazení za mír ve světě; předsedu Papežské rady Iustitia et Pax, kteří spolu se sekretářem a spolupracovníky pracují zvláště za tímto účelem; další přítomné hodnostáře a představitele; reprezentanty církevních sdružení a hnutí, a vás všechny, bratři a sestry, zejména ty z vás, kteří pracují na poli výchovy mládeže. Výchova, jak víte, je totiž perspektivou, na niž jsem poukázal svým letošním poselstvím.
„Výchova mladých ke spravedlnosti a pokoji“ je úkol, který se týká každé generace, a díky Bohu, lidská rodina je si toho po velkých tragédiích dvou světových válek stále více vědoma, jak dosvědčují na jedné straně mezinárodní prohlášení a iniciativy a na druhé mnoho různých forem sociálního nasazení na tomto poli zejména mezi mladými v posledních desetiletích. Pro církevní společenství je výchova k pokoji součást poslání obdrženého od Krista, součást evangelizace, protože Kristovo evangelium je také evangelium spravedlnosti a pokoje. V poslední době se však církev stává mluvčím požadavku, jenž přitahuje každé svědomí, které je citlivé a zodpovědné za úděl lidstva, totiž odpovědi na rozhodující výzvu, kterou je právě výchova. Proč „výzva“? Přinejmenším ze dvou důvodů. Nejprve proto, že v nynější době, silně poznamenané technologickou mentalitou, není samozřejmé, že vychovávat neznamená podávat návod k užití, nýbrž že je to určitá volba; za druhé proto, že relativistická kultura klade radikální otázku: má vůbec smysl vychovávat? A k čemu vychovávat?
Nemůžeme nyní přirozeně řešit tyto zásadní otázky, na které jsem se snažil odpovědět při jiných příležitostech. Chtěl bych však zdůraznit, že přijímat odpovědnost za výchovu mládeže k poznávání pravdy, hodnot a základních ctností tváří v tvář stínům, které dnes zakrývají horizont světa, znamená hledět do budoucnosti s nadějí. A součástí tohoto nasazení za integrální výchovu je také formace ke spravedlnosti a pokoji. Mládež dnes vyrůstá ve světě, který jakoby se zmenšil a kde jsou kontakty mezi různými kulturami a tradicemi ustavičné, byť ne vždycky bezprostřední. Pro mládež je dnes více než kdy jindy důležité učit se hodnotě a metodě pokojného soužití: vzájemnému respektu, dialogu a porozumění. Mladí lidé jsou od přirozenosti otevření vůči těmto postojům, ale právě sociální realita, v níž vyrůstají, je může vést ke smýšlení i jednání zcela opačnému, totiž k netoleranci a násilí. Jedině pevná výchova jejich svědomí může odstranit tato rizika a naučit je zápasit vždycky a jenom silou pravdy a dobra. Tato výchova začíná v rodině a rozvíjí se ve škole a v ostatních vzdělávacích institucích. Jde v zásadě o to pomoci dětem, mládeži a dospívajícím rozvinout jejich osobnost, spojit hluboký smysl pro spravedlnost s úctou ke druhému, se schopností čelit konfliktům bez zpupnosti, s vnitřní silou dosvědčovat dobro, i když to s sebou nese oběti, s odpuštěním a smířením. Tak se z nich budou moci stát muži a ženy opravdu mírumilovní, tvůrci pokoje.
Ve výchově nových generací připadá zvláštní odpovědnost také náboženským komunitám. Každá autentická náboženská formace vede člověka od nejútlejšího věku k tomu, aby poznával Boha, miloval Jej a plnil Jeho vůli. Bůh je láska, je spravedlivý a mírumilovný, a kdo Jej chce uctívat, musí se především chovat jako syn, který následuje příklad otcův. Jeden Žalm praví: Hospodin koná spravedlivé skutky, zjednává právo utlačeným. Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý“ (Žl 103,6.8). V Bohu se dokonale snoubí spravedlnost a milosrdenství, jak nám ukázal Ježíš svědectvím svého života. V Ježíši se „láska a pravda“ setkaly, „spravedlnost a pokoj“ se políbily (srov. Žl 85,11). V těchto dnech slaví církev velké tajemství Vtělení: pravda Boží vyklíčila ze země a spravedlnost sestoupila z nebe, země vydala svůj plod (srov. Žl 85,12.13). Bůh k nám promluvil ve svém Synu Ježíši. Slyšme, co praví Bůh: „mluví o pokoji“ (Žl 85,9). Ježíš je cesta, kterou se lze ubírat a která je otevřena všem. Je cestou pokoje. Dnes nám ji Panna Maria ukazuje, ukazuje nám cestu: jděme po ní! A ty, svatá Matko Boží, provázej nás svou ochranou.
Amen.
Novoroční
pastýřský list arcibiskupa pražského
(převzato z www.apha.cz)
Drazí spolubratři kněží a jáhni, milí řeholníci a řeholní sestry, sestry a bratři,
den, kdy roční úsek času a zároveň i svých životů svěřujeme ochraně Panny Marie, je vhodný k tomu, abych Vás pozdravil. Hodí se rovněž k tomu, abych Vám všem poděkoval za práci, námahu, finanční podporu a především za modlitby, jimiž jste přispěli k tomu, z čeho máme všichni zaslouženě radost. Uplynulý rok jsme věnovali oslavě přemyslovské princezny, sv. Anežky České. Přineslo to celku diecéze, ale především Vám, věřícím, mnoho plodů při krásných liturgických slavnostech, při poutích, výstavách, koncertech a znovu zdůrazňuji, také v osobních tichých modlitbách. Oslavy sv. Anežky nalezly širokou odezvu v celé společnosti a mnoha akcí se s velkým zaujetím zúčastnily možná tisíce našich občanů, kteří s námi nesdílejí víru ve zmrtvýchvstalého Krista, ale sdílejí s námi úctu k mnoha duchovním hodnotám a tradicím a také lásku ke společné vlasti. Lípy zasazené na paměť Anežčinu a její sochy vztyčené k její poctě o tom svědčí jasně. Oživila se také práce charity, která nás dobře reprezentuje doma vůči celku společnosti a náš stát na mezinárodním fóru. Zvlášť radostně vítám zájem dětí a škol a je spravedlivé poděkovat učitelům i ministerstvům školství a kultury za jejich přínos k oslavám. Probudil se nově i odborný zájem o postavu a dobu sv. Anežky a otevřely se nové pohledy na naše dějiny. Za to patří dík akademické obci.
Není nadsázkou, když řeknu, že jsme byli v rámci těchto oslav svědky jakéhosi procitnutí a pozitivního pohybu. Procitnutí může být dáno současným ekonomickým tlakem, ale pozitivní hnutí přichází odjinud. Naše společnost prochází s celou Evropou obtížným údobím ekonomické krize a daleko vážnější a dlouhodobější krize mravní. Není sporu o tom, že neblahá hospodářská situace byla způsobena a je zesilována jednáním jednotlivců i celých skupin lidí, kteří se odklánějí od věcného a mravného života. Jedni chtějí vydělat víc a víc a dopouštějí se nezodpovědných riskantních kroků ve svých spekulacích. Druzí zneužívají nejednou velmi sobecky výdaje státu na sociální potřeby a chtějí z nich urvat co nejvíc, aniž by se přičinili svou prací o zvýšení národního důchodu. Obě skupiny jednají nakonec stejně a ještě svalují vinu a zodpovědnost na ty druhé. Čím víc doléhají důsledky krize, tím víc se ozývají právě ty chyby, které ji způsobily. Nevídaně roste chamtivost, závist a agresivita. Před těmito jevy – a nyní mluvím k celé společnosti – naléhavě varuji.
Každá mravní krize společnosti vzniká v jednotlivých rodinách. Na rodiny, a to i nevinné, pak dopadnou její nejtěžší důsledky. Evropa má problémy především proto, že zpochybnila a podrývá klasickou rodinu. Společnost bez stabilních rodin nemůže obstát a tzv. registrované partnerství nepřinese novou generaci. Děti bez jednoho z rodičů vyrůstají v rámci, kde se neseznámí s jedním z podstatných znaků společnosti jako celku. V jejich výchově chybí buď mužský, nebo ženský prvek. Děti rozvedených rodičů ztratí smysl pro přirozenou autoritu atd., atd. Děti, kterým se rodiče nevěnují, vyrůstají bez nejdůležitější složky výchovy – rodičovské lásky. Mohou být samostatné, ale chybí jim smysl pro sociální rozměr. Na křesťanech v současné době leží dnes kromě běžných úkolů zdravého soužití v rodině a péče o domov navíc těžký úkol ukázat, že právě to je přirozené, krásné a přináší to radost. Jsou to křesťanské rodiny, kdo musí obhájit lásku před sexem, nebo chcete-li heterogenní sexualitu před ponižující a devastující sobeckou pudovostí. Je velmi pravděpodobné, že Vás za Váš správný přístup k životu bude okolí hanobit, bude se Vám posmívat a možná i škodit. Život křesťana je tím provázen od počátku, víme to. Řekl nám to sám Pán.
Buďte stateční. Statečností křesťanů se ostatně budeme v letošním roce, který je druhým rokem v přípravě na velké cyrilometodějské výročí, zabývat v jeho duchovním tématu. Po loňském roce křtu následuje rok sv. biřmování. Je to svátost křesťanské dospělosti a vědomí zodpovědnosti. Je to svatodušní svátost, která nás vybavuje všemi dary svatého Ducha, který vane, kde chce, proniká vším, očišťuje a pálí jako Pravda, posiluje a utěšuje jako Láska. Bůh Otec i Syn v jednotě svatého Ducha žije a kraluje na věky věků. V jeho jménu Vám a všem, kdo jsou Vám drazí, také žehnám.
Do nového roku Vám společně s generálním vikářem Mons. Michaelem Slavíkem a otci biskupy Václavem a Karlem přeji Boží požehnání na přímluvu Matky Boží a patronky manželů a rodin sv. Zdislavy.
Váš
+ Dominik Duka OP, arcibiskup pražský
Tříkrálová sbírka
Tříkrálovým koledníkům požehná pražský arcibiskup Dominik Duka dne 5. ledna 2012 v 15.00 hodin při bohoslužbě slova v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Bohoslužbě bude předcházet setkání ve 14.00 hodin v Sále kardinála Berana na pražském arcibiskupství.
Tříkrálová sbírka bude probíhat v pražské arcidiecézi od 2. do 10. ledna 2012.
Tříkrálové žehnání domu...
(převzato z www.pastorace.cz)
Anselm Grün
Jako děti jsme byli pokaždé nadšeni žehnáním domu na Tři krále (neboli správně liturgicky o slavnosti Zjevení Páně). Ten den jsme totiž směli prosytit celý dům vůní kadidla. Zcela fascinováni jsme si vypůjčili z našeho kostela kadidelnici a nacpali do ní tolik kadidla, aby se jeho libá vůně dostala v našem domě opravdu všude.
O slavnosti Zjevení Páně nežehná dům kněz, nýbrž otec nebo matka rodiny spolu s dětmi. Vždycky nás moc bavilo, že smíme běhat s kadidelnicí z jednoho pokoje do druhého a všechno v bytě kropit svěcenou vodou.
Obyčej žehnání domu o slavnosti Zjevení Páně vychází zřejmě z pohanského zvyku vykuřování. Ze strachu před démony se vykuřovaly obytné prostory i stáje a dveře se označovaly nápisy, aby se domu vyhýbalo neštěstí. Křesťané dali tomuto zvyku nový smysl. Protože se Boží sláva viditelně zjevila v Ježíši Kristu (Epifanie), má se zjevit všude, také v našich domech a bytech. Požehnání má ukázat člověku, který se často sám cítí jako bez domova, že v jeho domě s ním přebývá sám Bůh. A tam, kde přebývá Bůh, se může zabydlet i člověk.
O slavnosti Zjevení Páně se na horní veřej dveří píše požehnanou křídou znamení sestávající ze tří písmen, K+M+B, a nový letopočet. V lidovém pojetí panuje názor, že jde o iniciály svatých tří králů, Kašpara, Melichara a Baltazara. Ve skutečnosti je to však zkratka latinského požehnání: „Christus mansionem benedicat“ – neboli: „Ať Kristus požehná tomuto domu.“ Trojí znamení kříže je na dveřích tohoto domu jako pečeť. Jsou-li dveře zapečetěny, nemohou dovnitř proniknout mocnosti zla.
Tříkrálové rozjímání:
Bože, ty přebýváš v jasném světle.
Přesto tvá sláva zazářila celému světu
v dítěti v jesličkách.
Mágům vyšla hvězda.
Tvé světlo je vyslalo na pouť,
aby tě hledali, nalezli a vzývali.
Nechávají všechno ležet a stát
a vydávají se na pouť svého srdce.
Berou s sebou zlato, kadidlo a myrhu,
zlato lásky,
kadidlo své touhy
a myrhu své bolesti.
Předstupují před dítě,
padají před ním a vzývají ho.
Tím, že ho vzývají, zapomínají na sebe,
jsou zcela přítomni.
Jejich touha je naplněna.
Rozprostírají své dary
a v dítěti rozpoznávají krále,
kterému darují své zlato,
Boha, kterému přinášejí kadidlo,
a lékaře, který za ně zemře,
aby uzdravil jejich rány.
Jemu věnují myrhu,
léčivou bylinu z ráje,
která uzdravuje všechny rány.
Na své cestě často nevím,
kde stojím a kam mě má cesta vede.
A někdy jsem unavený jít dál
a chci zůstat stát a odpočívat.
Dej, ať na obzoru mého srdce
zazáří hvězda, abych šel dál
po své cestě k tomu, který jediný
dokáže naplnit mou touhu:
k Bohu, který se stal člověkem,
k dítěti v jeslích,
v němž se zjevila tvá sláva.
Dej, ať rozpoznám v dítěti moudrost,
která ukazuje také mně
cestu k pravému životu.
A uč mě tajemství vzývání:
jednoduše před tebou padnout,
zapomenout na sebe a na své starosti,
neboť se mě dotýkáš ty.
Amen.
Pozor!
změna úředních hodin farní kanceláře u sv. Ludmily (Jugoslávská 27)
Od 1. září 2011 jsou úřední hodiny farní kanceláře v tyto dny:
Pondělí - 9:00 - 12:00
13:00 - 15:00
Středa - 9:00 - 12:00
13:00 - 15:00
PRVNÍ PÁTKY
Od září 2011 jsou opět na první pátek v měsíci mše svaté od 7:30 a celodenní eucharistický výstav. Odpoledne od 15:00 modlitba korunka k Božímu milosrdenství. V 16:15 zakončení adorace o od 16:30 mše svatá celebrovaná vždy některým z našich otců biskupů.
Na první pátek je také možnost přistoupit ke svátosti smiření (od 15:15 do 16:15).
Společenství vysokoškolské mládeže
Zveme na faru ke sv. Ludmile (Jugoslávská 27) vysokoškolskou mládež. Setkání se konají každé pondělí od 20:00 hod.
Společenství středoškolské mládeže - Hodina pravdy
Zveme na faru i středoškolskou mládež. Setkání se konají každou středu od 18:30.
Výuka náboženství
Výuka náboženství začala 19. září. Mladší děti - pondělí od 14:30
Starší děti - středa od 15:00
Katechumenát
V pondělí 5. září 2011 začal na faře u sv. Ludmily (Jugoslávská 27) od 19:00 hod. další cyklus přípravy na křest dospělých (katechumenát). Setkání se konají každé pondělí od 19:00 do 21:00 hod.